Aleš Novák
ZASTŘENÝ POHLED
21. 3. – 18. 4. 2014
Nestává se mi často, že krátké shrnutí, kterým autor provází svá díla, má přesný a ohraničený smysl. Proto začnu nezkráceným a velmi výstižným citátem Aleše Nováka, ve kterém popsal svůj tvůrčí záměr: „V poslední době hledám různé polohy mezi abstrakcí a realistickým přístupem a také zkoumám, jak toho dosáhnout. Obecně mi v mých obrazech jde o určitou syrovost a vnitřní prožívání krajiny. V představeném cyklu jsem vybral krajiny, které jsou na jedné straně realistické, ale současně i zastřené… Hranice mezi abstrakcí a figurativností je pro mě však dost relativní.“ (Aleš Novák)
V polovině 90. let 20. století se především ve fotografii a designu projevily určité tendence jako protiklad dokonalého digitálního zpracování, směřování k závěrečným mechanickým modifikacím již hotových děl. Mám na mysli různé formy úprav, které dodávají dílům strukturální kvalitu a rozrůzňují jejich povrch (škrábání, rytí, frotáž, zarovnávání formátu apod.). Tyto souvislosti jsem si připomněla, když jsem hledala důvody pro specifickou, velmi výraznou a silnou výtvarnou formu Novákových krajinomaleb. Podobné postupy se totiž zdají být v autorových obrazech obsaženy. Nemyslím si však, že jsou jediným zdrojem estetiky autorova díla, především proto, že jeho cesta k osobnímu výrazu byla velmi bohatě diferenciovaná (konceptuální tvorba, instalace, objekty, akce, malba, kresba). Současnou sérii semi-abstraktních krajin považuji bezpochyby za jeden z vrcholů jeho dosavadní tvorby. Náhle jako by se umělcova výtvarná cesta koncentrovala a před námi vystupuje Aleš Novák jako překvapivě virtuózní malíř.
Prezentovaná plátna vycházejí z reálných struktur, ale současně se dají vnímat i v abstrahovanější rovině, jako tajemné, snové přeludy. Neklamně odkazují k přírodním jevům a přitom evokují pocity, nálady, dojmy. Jsou to mimořádně sofistikované syntézy vzpomínek a imaginace, které vznikají postupným vrstvením a smýváním, překrýváním jednotlivých plánů, z nichž některé zůstávají již jen v podmalbě a lze je pouze tušit.
Tuto polohu bravurně vyvážených krajinomaleb (jak s ohledem na detail, tak na působení celku) jsem od konceptuálněji zaměřeného autora nečekala, ale musím přiznat, že mě výsledek nadchnul.
Rea Michalová