Roman Franta
Nešikovný cenzor B. B.
17. 2. – 16. 3. 2010
Roman Franta patří k silné postmoderní umělecké generaci, nastupující v 90. letech, která se vymezila formulací vlastního výtvarného programu a svobodné obraznosti. Jeho tvorba reflektuje jeho zájmy o přírodu, sport a vnímání aktuálních politických a společenských problémů. Ve svém vývoji se vyznačuje experimentací se širokou škálou výrazových prostředků. Realistické vidění světa ho vede někdy k expresivnímu vyjádření, jindy až ke geometricky-abstraktním kompozicím, jež jsou založeny na práci s konkrétním detailem, zapojeným do vyššího celku v podobě množin. Jeho fascinace množstvím se datuje již od doby studií na Akademii výtvarných umění v Praze, kdy začal malovat cyklus rostlinných a živočišných struktur. Náhodně vysypaná a následně obarvená rýže ho inspirovala k jeho dosud nejrozsáhlejšímu souboru obrazů s motivem brouků, který sofistikovaně rozvíjel po dobu více jak deseti let. Figuru substituoval broukem a pracoval s ním v různých obsahových a formálních rovinách. Zmnožení vyjadřovalo sílu, ať už pozitivní či negativní, a vztahy, důležité pro komunikaci. Slovy autora: „Jinak se každý chová, když je v davu a jinak, když je sám.“ Roku 2008 broučí téma opustil (vznikly např. cykly „Grand Slam“ či „P-ZOO“ /Political ZOO/), aby následně zjistil, že ho zcela nevyčerpal.
Výstavou „B. B. (K)NOW“ v galerii Nová síň v Praze na počátku ledna 2010 se k motivu brouka, tentokrát ve specifické podobě jako „B. B.“ – „Bag Bug“ („Pytel Brouk“), vrací. Všeználek a zmatkař B. B. je na obrazech Romana Franty ironicky konfrontován se stavem současné politické scény a konzumní, erotismem ovládané společnosti. Autor výstavu předčasně ukončil, protože nesouhlasil se zásahem do jeho výtvarných děl nalepením černých kruhových samolepek na místa ženských genitálií bez jeho souhlasu. Cenzuru provedl ředitel galerie, taktéž z důvodu negativní reakce ze strany majitele pozemku, řádu Sv. Voršily.
Dnes zahajovaná výstava s názvem „Nešikovný cenzor B. B.“ je Frantovou spontánní a nápaditou reakcí na tuto událost. Hlavního hrdinu B. B. pasuje na cenzora, který provádí úpravy jeho obrazů černými puntíky ve snaze zabránit pohoršení. Ten se ale pro svou roztržitost netrefí na správné místo, takže puntíky se dostaly i na podlahu galerie. Některé zapomněl umístit a divák si může autocenzuru provést sám. Výstavu určuje dech erotismu, odlehčený autorovým charakteristickým smyslem pro nadsázku, ironii a humor. B. B. ve své zvídavosti nakukuje přes zeď kláštera („Za klášterní zdí“, 30×40 cm, 2009) a zlákán tím, co uviděl, se tam záhy ocitá - „B. B. v klášteře“, (130×180 cm, 2009). V tomto velkoformátovém obrazu Franta opětovně humorným způsobem zpracovává téma množiny, ze které je B. B. překvapen a zároveň rozrušen, až mu vstávají vlasy na hlavě. B. B. na své cestě také provádí svérázné urinoterapeutické oživovací pokusy („Oživovací kůra“, 135×170 cm, 2009) a poté se dostává do věže kostela („Ve zvonici s děvčaty“, 70×100 cm, 2008-2009), kde se mu určitě rozbušilo srdce jako zvon. B. B. nezůstává pozadu ani v charitě, jak vtipně dokládá funkční „Kasička“ (2009-2010). Finále představuje nově vzniklé rozměrné plátno „Šok“ (120×160 cm, 2010), které spojuje konkrétní místopis s fiktivním rozvedením události. B. B. je před výstavní síní přímo konfrontován s řádovými sestrami a situace se celá obrátila.
V části expozice jsou představeny obrazy a kresby, v nichž Franta propojuje erotické akty žen s českými hrady a zámky („Motiv z Čech“, 30×40 cm, 2009-2010; „Bouzov“, 29,5×21 cm, 1994-2010; „Hluboká“, 29,5×21 cm, 2009-2010), ale také třeba s Guggenheim muzeem v New Yorku („Motiv z USA /NYC/“, 35×35 cm, 2009-2010). Vždyť muži mají „v krvi“ dobývat jak hrady, tak ženy. Pro tuto výstavu malíř díla nově zcenzuroval.
Současné obrazy Romana Franty jsou syntézou jeho dosavadního vývoje. Seismogramy energie, které nechávají vyznít jeho gestickou spontánnost, mající svůj původ v kresbě, a gejzír nevyčerpatelných nápadů.
Rea Michalová