(Česky) RÓBERT PALÚCH

SEN VÁŠNIVÉ UKLÍZEČKY
Galerie Obecního domu v Opavě
12. 7. – 9. 9. 2012

Róbert Palúch (1985) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliérech sochařství prof. Jana Koblasy (v letech 2004 – 2005) a prof. Jaroslava Róny (v letech 2005 – 2010). Do soch a objektů zakódovává svůj životní pocit a přemýšlení o světě, je zaujat existenciální filozofií člověka ve vztahu k univerzu, polaritami lidského vnímání, skrze něž nahlíží na lidské bytí. Svou tvorbou se pokouší zprostředkovávat vizuální představu širokého spektra protikladných pojmů při vnímání nehmotné stránky života a najít srovnání v rovině pocitů, které tyto polarity vyvolávají.
Pro výstavu v Obecním domě v Opavě připravil výběr svých děl z let 2005 – 2012, jejichž spojovacím prvkem je užití netradičního materiálu – štětin a různých imitací chlupů a vlasů. To definovalo i složitý a dlouhý proces jejich vzniku. Autorova tvůrčí urputnost se ale překvapivě do působení prací nepromítá, jsou charakterizovány celkovou svěžestí a hravostí, související na jedné straně možná i s autorovým věkem, ale především s originalitou a neotřelostí jeho uměleckých řešení.
V „Metlové abstrakcii“ z roku 2012 je základním tvárným elementem struktura segmentů kartáčů ve formě, která popírá jejich funkci. Objekt nezapře přes svůj název zoomorfní paralely (např. stočená housenka, ježek) a sled asociací může přesáhnout až k tzv. Villardovu kolu (perpetuum mobile). Palúchovým cílem bylo postavit nekonečný kruh s vlastní dynamikou. Na jeho obvodu probíhá plná fáze pohybu.
Stejné médium – 263 kartáčů v parketovém skladu - využil autor v protikladné, narativnější poloze v projektu „Helma“ (2011), jež dává prostor řadě interpretací (lebka, románská klenba, struktura úlu, geometrický ornament). V podstatě reverzibilně navázal na své dílo „Hlava“ z roku 2011. Jednoduchý, klidný vnějšek kontrastuje se sofistikovanou strukturou vnitřku, vykreslenou štětinami do geometrického obrazce. Palúch vyjádřil myšlenku násobení složitosti.
Těmito monumentálními realizacemi, které přesahují do mnohoznačnosti, prokázal neobyčejnou citlivost a schopnost protínat schémata.
Vtipná, elegantní, téměř apartní instalace „Psy vo vetre“ („Psi ve větru“) (2011), využívající nápodoby srsti lnem, jistě potěší každého návštěvníka výstavy. Autorovým dosud nejsložitějším, interaktivním projektem byla „Hlava“ z roku 2010. Využívala technicky náročného Van de Graaffova generátoru k naježení vlasů na elektrostatickém principu. Jak vysvětluje tvůrce, akt vzájemného přibližování se (touha po dotyku) byl postaven do rozporu s pocitem strachu, který zježené vlasy evokují. Osobně jsem si tento objekt (při jeho prvním shlédnutí na výstavě diplomantů AVU roku 2010 v Národní galerii v Praze) vykládala jako umělcův abstrahovaný autoportrét, s vnitřní snahou o sebeochranu, nedotknutelnost, obranu. V každém případě bylo třeba ocenit využití velmi sofistikovaného technického řešení spolu s výraznou stylizací. Pro příležitost výstavy v Obecním domě v Opavě autor objekt modifikoval, zbavil ho technických prvků a posunul do jiné symbolické roviny zavěšením na zeď (skalp – trofej).
Nejranějším představeným dílem je „Chlupatý strom“ z roku 2005, vytvořený s cílem evokovat muzeální exponát. Rozehrává divákovu imaginaci na plno.
Róbert Palúch vytváří díla netradičních pocitových nuancí, která nás v žádném případě nenechají lhostejnými. O jeho talentu není třeba pochybovat. Mimo to jsem se přesvědčila, že jeho vývoj v poslední době začíná nabírat ještě daleko soustředěnější a intenzivnější výraz.

Rea Michalová
kurátorka Národní galerie v Praze a Galerie Michal’s Collection