(Česky) PAVEL VAŠÍČEK, MIROSLAV JAVŮREK
PROMĚNY
21. 3. – 19. 4. 2013
Výstava s názvem „Proměny“ zprostředkovává pohled dvou velmi silných tvůrčích individualit jedním ohniskem z úhlu několika rozměrů. Pavel Vašíček představuje svou nejnovější tvorbu v dvoudimenzionální formě obrazů, zatímco Mirek Javůrek se představuje velkoryse pojatou plastikou. Znám oba autory dlouho a musím říct, že mám z tohoto spojení na společné výstavě velkou radost. Je až s podivem, kolik paralel lze najít v jejich díle. Jistá barokní teatrálnost, košatost výrazu, pregnantní symbolika a konečně virtuozita řemeslného zpracování. Nikoho tedy nepřekvapí, že oba umělci vyšli z ateliéru klasické malby prof. Zdeňka Berana na AVU. Snadno bych si dokonce dokázala představit, že by si autoři na výstavě prohodili role i motivy. Přes mnoho shodných momentů je tvůrčí vidění každého z nich hluboce vyhraněné a velmi individuální.
Název „Proměny“ vznikl z volné asociace na povídku Franze Kafky „Proměna“, v níž se její hlavní postava obchodník Řehoř probouzí proměněn v hmyz. Povídka v sobě skrývá několik interpretací od symbolického zobrazení osamělosti a boje s vlastním údělem, přes význam grotesky a zhmotnění absurdity. Tento existencionální a věčný motiv, myslím, charakterizuje i dnešní dobu a také Vašíčkovu a Javůrkovu tvorbu. Současně bych tuto paralelu chtěla vztáhnout ještě nepatrně dál, k „Proměnám“ Ovidiovým (ve smyslu různosti forem).
Pavel Vašíček a Mirek Javůrek jsou představiteli „barokní“ linie současného umění. Jakkoli uvedené zařazení může znít nepřípadně, je ve své podstatě naprosto výstižné.
Pavel Vašíček (1979) pracuje koncepčně na této linii již několik let. Jeho plátna bohatostí a pohybem přímo přetékají. V poslední době se jeho práce stávají, co se týče námětu, méně vyhraněné. Obrazy dostávají mnohem meditativnější a senzuálnější tvář. Jako by se z jeho děl ztrácel (v barokním stylu tak dominantní) motiv, doslova se rozechvěl mezi jednotlivé vrstvy, strukturu obrazu. Tato „absence“ dodává Vašíčkovým novým plátnům tajuplnosti a umocňuje jeho mistrné malířské gesto, které bylo vždy jeho silnou zbraní.
Mirek Javůrek (1979) je tvůrcem neobyčejně plodným a pilným. Zpočátku se mi zdálo, že autor spíše než umění miluje práci. Ale není to v tomto případě totéž? Jeho obrovská produktivita směřuje hlavním proudem k užitné tvorbě (v nejvyšším standardu) a jen v menší míře je věnována volné tvorbě. Vnímám to však spíše jako plus, protože právě spojení „production-designera“ a akademického malíře propůjčuje jeho obrazům a sochám obrovskou velkorysost, profesionální jistotu a monumentální proporčnost.
Doufám, že vám toto „blízké i vzdálené“ spojení udělá stejnou radost, s jakou jsme společně výstavu připravovali.
Rea Michalová