(Česky) Viliam Slaminka / Róbert Palúch

PUNČOVÝ ŘEZ
8. 1. – 7. 2. 2014

Na začátku roku se sluší jaksi všeobecně přistoupit k novinkám. Proto vám předkládám ke shlédnutí výstavu Viliama Slaminky a Róberta Palúcha, která kritéria novosti, svěžesti a neotřelého pohledu bezesporu naplňuje. Autoři patří k předním představitelům současné mladé česko-slovenské umělecké scény. Současnou výstavu je třeba vnímat nejen jako dialog dvou přátel, bývalých spolužáků ze studií na Škole užitkového výtvarnictví v Košicích, ale především jako konfrontaci dvou velmi originálních uměleckých přístupů, a to ve sféře aktuálního, přehodnoceného sochařství a malby, taktéž ne zcela klasické.
Viliam Slaminka (1985) absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, obor malba a jiná média u prof. Ivana Csudaie. Žije a tvoří v Bratislavě. Naproti tomu Róbert Palúch (1985), rodák ze slovenského Ružomberoku, se po středoškolských studiích přesunul trvale do Prahy, kde absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru Socha 1 u prof. Jaroslava Róny. Zatímco s Róbertem jsem již spolupracovala na řadě projektů a považuji ho za jednu ze „stálic“ mezi dnes tak vzácnými schopnými sochaři, Viliam je pro mě autorem novým a o to více mě jeho tvorba, syntetizující mnohostranné podněty z populární kultury (komiks, film, literatura), překvapila a upoutala. Název společné výstavy „Punčový řez“ vystihuje s humornou nadsázkou charakter díla obou umělců – Slaminka označil svá díla jako „punčová“ a „řez“ zase svědčí o momentální Palúchově práci se sochařským materiálem.
V tvorbě Viliama Slaminky oceňuji všudypřítomný aspekt hravosti, jeho ironický humor i nezávislost, s jakou se probírá tématy se znatelnou lehkostí a potěšením. Vystavený projekt, který nazývám pracovně „Skvrny“, navazuje na autorova předchozí díla, v nichž zpracovával figurativní motivy malířskými prostředky, avšak s přesahem do prostoru. V nové sérii postupuje ještě dál a rozvíjí téma skvrny nejen dle naší vžité představy, ale i co do jejího významu jako estetického prvku či přímo symbolu. Osobně považuji Slaminkovy svěží obrazy za předzvěsti nových forem, jaké umělecká práce může nabývat.
Róberta Palúcha vnímám jako velmi citlivého a originálního tvůrce, který má schopnost bravurně rozvinout monumentální sochařskou formu, avšak současně dokáže realizovat komorní, hravé objekty („zvířátka, podivnosti, různé účesy“ atd.). Jeho práce dokazuje, jak socha může působit silně při konceptuální myšlence a vynikat současně řemeslnou zručností a brilantním detailem. Autorovy nové drobné „kartáčové“ práce mě upoutaly svou úsporností a neokázalostí. Zaujalo mě také zde představené téma „kůže“ (ve významu „obleku“, „slupky“ či „tváře“), kterou autor používá jako absurdní kulisu změny. Tyto překvapivě velmi pohledné instalace potvrzují, že i takto abstraktní motiv může být interpretován s dostatečným humorem a lehkostí.
Rea Michalová