Barbora Bálková — Pavel Vašíček

BÍLÝ OBRAZ
14. 12. 2017 – 19. 1. 2018

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,

dovolte mi přivítat Vás dnes na výstavě, které si vážím více než kterékoli jiné. Prvotní idea společného projektu dvou bývalých spolužáků z Akademie výtvarných umění vznikla již před třemi roky. Když jsme výstavu promýšleli a kdykoli jsem si sama pro sebe jména Barbory Bálkové a Pavla Vašíčka vyslovila, dokázala jsem si představit ojedinělou obsahovou bohatost, až košatost formálně odlišných výtvarných prostředků a mnoho témat, která spolu souvisí, ale teprve tváří v tvář finální instalaci, mohu o tomto tvůrčím spojení říci, že je ve svém souhrnu ohromující. Díla obou autorů jsou pozoruhodně obtěžkána předmětností a významy a dokáží jistou formou magičnosti vyvolat mimořádně silné dojmy.
V této souvislosti lze osvětlit i vazbu na báseň Jiřího Ortena „Bílý obraz“, jejíž titul zaznívá v názvu výstavy. Pro oba autory je tato báseň, vzniklá 12. 12. 1939, tedy téměř přesně před 78 lety v atmosféře okupace, symbolickým vyjádřením energie, která se skrývá za slovy a jež má přesně tu moc, jakou má umělecké dílo vyzařovat. Přesahuje konvenční popis krajiny a jak sami tvůrci říkají, „je v ní přítomnost lásky, krásy, smrti i věčnosti a za tím jakýsi apel na zachování lidství. Jsou to témata, jimiž se zabýváme a vyjadřujeme je prostředky, které jsou hodně sdělné“. Současně „bílý obraz“ asociuje v uměleckohistorickém kontextu úsilí dojít na hranice malby, překonat předmětný svět a nejlépe znázornit transcendentno. V případě práce vystavujících nejde ani tak o puristické očištění výrazu, jako především o snahu dotknout se toho, co jevovou realitu přesahuje a ozvláštňuje. Umělecké dílo se v pojetí Barbory Bálkové a Pavla Vašíčka stává polem protínajících se energií, místem, ve kterém se koncentruje smysl a které nás vytrhává z letargie posunutím hranic obvyklé vizuality.
Barbora Bálková (*1978) je etablovanou autorkou, držitelkou řady ocenění, nominovanou na prestižní Essl Award (2005). V průběhu studií na Akademii výtvarných umění prošla ateliéry Vizuální komunikace J. Davida, Malby V. Skrepla a Nových médií V. Bromové, což určilo její multimediální zaměření. Svou tvorbu rozvíjí v oblasti malby, kresby, fotografie, objektu, přičemž vždy volí to médium, které vnímá pro ztvárnění konkrétního tématu jako optimální. Barbora Bálková vytváří velmi ucelené soubory, v nichž zkoumá, nezřídka formou sebenahlížení, otázku individuální lidské identity. Ať jsou námětové okruhy jakkoli rozvolněné, její práce se často kriticky vymezují vůči tomu, co se vymklo zdravé humanitě. Pohyblivá instalace „Blues jatečného skotu“ je jakýmsi mementem, že své privilegium moci by měl člověk humánně uplatňovat nejen k životu jiných lidí, ale i zvířat. V díle „Zvířátko“ odkazuje na nejprimárnější zkušenosti péče o věc či zvíře a přenáší je do vztahu k Zemi. Zatímco v objektu „Jablonecká bižuterie“ parafrázuje slavné dílo Damiena Hirsta „For the love of God“ sestávající z více než osmi tisíc diamantů s cílem nastolit otázku o tom, co vytváří hodnotu uměleckých děl, v instalaci „Modlitební kniha“ či „Zlomový bod“ pracuje s intimnějšími, avšak neméně apelativními obsahy.
Pavel Vašíček (*1979) je téměř geniální hyperrealistický malíř, který patří k těm několika pozoruhodným talentům z dnes již slavného ateliéru prof. Zdeňka Berana, jejichž význam již dávno překročil domácí horizont. Monumentální autorova plátna lze přirovnat k vrcholnému baletnímu vystoupení. Přinášejí fascinující a brilantní spojení psychična a fyzična, ruky a mozku. Aby dosáhl co nejintenzivnějšího účinu obrazu, hledá pro konkrétní námět adekvátní vizuální gesto. Pracuje s bohatstvím, které nabízí mimetický jazyk, aby současně povolil uzdu emocionálnímu náboji a v procesu malby dospíval k „náhlým událostem“, k anamnéze přeludných, opalizujících barev a linií. Vašíčkova díla se vyznačují neobyčejnou barokizující velkorysostí, košatostí výrazu, pregnantní symbolikou a ojedinělou virtuozitou tvůrčího zpracování. Existují ve sféře „romantického řádu“, který spojuje racionalitu a představivost. Kvalita autorových obrazů je po léta vzácně vyrovnaná a konstantní zůstává i tematické soustředění se na existenciální obsahy a tendence k mementům. Zatímco ústřední plátno „Vědomí“ s mnohačetnou symbolikou je zjevením transformace život - smrt, a „Milenci“ přistupujícími živoucími silami, obrazy s ústřední postavou Donalda Trumpa (ať už v měsíční krajině či jako dětský portrét) reflektují v širším pojetí téma síly myšlenky, demagogie a moci. V dalších, poloabstraktních dílech se námět doslova rozechvívá mezi jednotlivé vrstvy, strukturu obrazu a nechává zaznít autorovo mistrné malířské gesto, které bylo vždy jeho trumfem.

Rea Michalová