Aktuální výstava

JAN HARANT
Z ULITY VEN
17. 2. – 17. 3. 2017

Jan Harant (*1984) se na aktuální výstavě představuje jako suverénní figuralista, jehož práce vykazuje přesvědčivé kvality jak z hlediska výtvarné formy, tak obsahu (ve většině případů osobně prožitého). Prezentovaná série maleb má logickou kontinuitu s jeho předchozí tvorbou, diplomním souborem obrazů nazvaným „Od nemoci k úzdravě aneb Baumax atd.“, kterým v roce 2016 úspěšně ukončil svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze, v malířském ateliéru prof. Michaela Rittsteina. Tento celek, sestávající z osmi velkoformátových pláten a autorské knihy, představuje výtvarně i obsahově přesvědčivou sondu do prostředí jednoho z obchodních řetězců, který svými praktikami psychicky ruinuje své zaměstnance, a do prostředí psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde dochází k uzdravení „pacienta“.

V nejnovějších, zde vystavených plátnech, vzniklých koncem loňského a začátkem letošního roku, rozvíjí Jan Harant úspěšně svůj koncept malby jako určitý druh existence vázané na konkrétní místo. Prostředí psychiatrické léčebny v Bohnicích se stalo součástí jeho životní zkušenosti a určilo i způsob jeho tvorby. V některých plátnech koncentruje autor své uvažování o lidském bytí do určitých mezí, jež jsou tradičně vnímané jako prostor intimity (domácí prostředí, ateliér). Přestože obrazový soubor má širší, obecnou platnost, zásadní role je v něm přisouzena autobiografické složce. Tuto sebereflexi, která malířovu práci doprovází, vnímám jako velice pozitivní prvek.

Autor vytváří sled záměrně banálních scén, v nichž se mu podařilo propojit věcnost i jistou nenucenost výtvarné formy, skutečnost i snění. Dokáže pracovat s rozehraným i redukovaným koloritem a zdařile střídá různé formy pochopení děje: někdy ztvárňuje scénu z pozice „lhostejného diváka“, jindy je emocionálně zaujatý, což dodává celému cyklu na bohatosti a vnitřním napětí. Nezřídka si ukládá jistá formální „omezení“ (např. redukce barevnosti v souvislosti s úvahami o dualitě - dialektickém spojení protikladů), která viděnou realitu zajímavě filtrují skrze jeho myšlení. Vystavené obrazy lze vnímat jako jakési sekvence romanticky odstíněného příběhu o „úzdravě“, kterým prochází imaginární postava rytíře v brnění jako ústřední motiv.

Nejnovější soubor obrazů Jana Haranta je velmi zdařilý a svědčí o autorově hlubokém ponoru do prostoru vlastní zkušenosti a otázky malby samé.

Rea Michalová