Aleš Brázdil, Jakub Janovský
ARNOLD A DĚTI
12. 9. – 10. 10. 2014
Na výstavě s názvem „Arnold a děti“ konfrontují svou nejnovější tvorbu dva malíři, přátelé, aktuálně tvořící ve vysočanské Trafačce, Aleš Brázdil a Jakub Janovský. Dalo by se říci, že oba patří ke kmenovým autorům Galerie Michal´s Collection, což také dokládá jejich účast na mnou kurátorovaném projektu „Gemeinsame Freiwilligkeit“ na Mezinárodní výstavě současného umění v Drážďanech, která trvá do konce září. Jsou zde zastoupeni svými velkoformátovými plátny.
Možná proto také překvapí zcela odlišná koncepce této výstavy. Její těžiště spočívá v záměrné miniaturizaci formátu, která vytváří velmi zajímavý souzvuk děl obou autorů v tomto neklidném a nesjednoceném čase.
Jakub Janovský pokračuje ve výtvarné experimentaci s netradičními technologiemi v komorních formátech. Realizuje jakési „koláže“, v nichž rozvíjí svá stěžejní témata: svět dětí, rodiny. Celkově působí vystavený soubor velmi svěže a nenásilně. Téměř připomíná fotografie z dovolené, pro které si autor došel do snového „minilabu“ a teď si je pro radost prohlíží. Při procházení této série jsem si začala uvědomovat ještě jeden významný aspekt autorovy techniky. Je jím kompilace popředí a pozadí (srovnatelná s filmovým klíčováním), tedy jakási destrukce či „pokřivení“ prostorového působení, což skvěle navozuje atmosféru snové vize. Zároveň jsem uvažovala nad tím, zda v některých případech nezamýšlel Jakub použitím dvou „rozjásaných“ prvků vytvořit určité varování před iluzí, jakési memento. Nicméně i tak mám pocit, že akcenty černého humoru, tak časté v malířových dílech, jsou zde spíše sekundární pointou. Jako celek na mě působí tato série daleko lyričtěji, jemněji a vyrovnaněji než předchozí práce. To je bezesporu velkým kladem.
Aleš Brázdil, tento „básník“ interiérového či městského života, prohloubil v představené, brilantně vycizelované sérii tu inspirační vrstvu svých zájmů, kterou je film. Myslím, že pro vnímání a prožití těchto děl není nutné přesně specifikovat autorovy zdroje více než tak, že se jedná o filmotéku náročného diváka. Alešova příslovečná citlivost a jakési bdělé snění nám poskytují dostatečný odrazový můstek pro emocionální dojem a rozvinutí naší imaginace. Malíř pracuje v prezentovaných olejích na papíře s útržky obrazové kompozice, které již neodkazují konkrétně k jejich původu. Zachycují spíše záblesky vizuální vzpomínky, neodbytné obrazy, které zůstávají v mysli přítomny dávno po shlédnutí určitého filmového díla. Ve shodě s celým autorovým směřováním jsou i tyto práce vysoce senzitivními a co nejméně konkrétními reminiscencemi. Z celého konceptu se záměrně vymyká detailně provedený Arnold S. z plakátové verze Predátora, ztělesňující jakýsi téměř naivní, chlapecký obdiv nad hrdinou autorova dětství. Tato jemná citace měla přitom sílu dát název společné a opravdu mimořádně povedené výstavě.
Rea Michalová
Aleš Brázdil /1983/ - 2003-2009 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér klasické malby prof. Zdeňka Berana)
Zastoupení ve sbírkách: Národní Galerie v Praze; Nadace Jany a Milana Jelínkových; Artbanka, Museum of Young Art, Praha; soukromé sbírky v ČR a zahraničí
Jakub Janovský /1984/ - 2004-2010 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér kresby prof. J. Svobodové)
Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Artbanka, Museum of Young Art, Praha; soukromé sbírky v ČR a zahraničí