Karel Jerie

VELKÝ INKVIZITOR
17. 10. – 14. 11. 2014

Karel Jerie (1977) patří k nejužšímu okruhu umělců Galerie Michal´s Collection a vlastně téměř pravidelně, i prostřednictvím mých dalších kurátorských projektů (jakým byla v poslední době účast deseti českých umělců na Mezinárodní výstavě současného umění OSTRALE O14 v Drážďanech), seznamuji veřejnost s jeho novou tvorbou. Karel je jedním z těch vzácných autorů, kteří mohou čerpat ze svého mimořádného nadání a mohou ho v průběhu času cizelovat a rozvíjet ve shodě s tím, jaké výrazové polohy jsou jim nejbližší. Velice oceňuji, že žádná kolekce, kterou autor namaloval, nebyla nikdy opakováním nebo snad únavným zmnožováním jedné myšlenky. Líbilo se mi, jak se na výstavě „Orbis pictus, 6 x 60°“ ve vysočanské Trafačce na začátku letošního roku pustil svým objektem Sabiánských symbolů až téměř do konceptuálních poloh. Přestože Karlova komiksová tvorba se rozvíjela paralelně s jeho dílem malířským, nyní, na této výstavě, jsme svědky opravdu bravurního prolnutí obou linií. Přiznám se, že by mě Voltairův Candide, novela nastavující se satirickým humorem zrcadlo tehdejší společnosti, poprvé publikovaná roku 1759 (první české vydání je z roku 1949), asi nezaujala, nebýt umělcova tvůrčího zpracování. Karel si Candide sám pro sebe objevil již za studií na AVU (také prostřednictvím muzikálu Leonarda Bernsteina) a tento zájem vyvrcholil roku 2013 ve vydání autorské komiksové knihy „Candide“ - „Král Bulharů“. Svým kreativním přístupem a opravdu mistrnou kresbou dokázal propojit původní předlohu se současností a přetavit ji do formy vlastního autorského díla. Aktuální výstava souvisí s připravovaným druhým dílem knihy „Candide“, který nese podtitul „Velký inkvizitor“ a vyjde v příštím roce. Máme zde možnost shlédnout nejenom autorovy originální kresby jednotlivých epizod, ale i přípravné podkresby, ilustrující pracný vznik komiksu. A v neposlední řadě obrazy na toto téma, jež jsou jakýmsi zvláštním souvztahem výrazově podstatně sevřenější, než tomu bylo dříve, aniž by však byla narušena jemná poetika, která je jejich nejvýraznějším rysem.

Chtěla bych vyjádřit autorovi velký obdiv, jak všechny „handicapy“, vyplývající z historického ukotvení předlohy v 18. století, dokázal přeměnit v tak pozoruhodný tvůrčí projekt, pojatý s neobyčejnou tvůrčí jistotou a nebála bych se říci, určitou rázností, bez jakékoliv teatrálnosti a prázdných efektů.

Rea Michalová