Štefan Tóth

25. 9. 2008 – 26. 10. 2008
DER SPIELPLATZ

Vernisáž se koná 25. 9. 2008 v 18 hodin.

Štefan Tóth, narozen 2. 9. 1974 v Žatci, absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (2001-2007), Intermediální škola, profesor Milan Knížák, v letech 2005-2007 člen skupiny KONTEXTUAL.

Vysoká hra Štefana Tótha
Apropriace II, Galerie Jelení, 17. 9. – 9. 10. 2008
Der Spielplatz, Galerie Michal’s Collection, 25. 9. – 26. 10. 2008

Jméno Štefana Tótha (1974), absolventa Intermediální školy prof. Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze, bylo jistou dobu „skryto“ za aktivitou skupiny KONTEXTUAL. Tato skupina realizovala v době svého trvání v letech 2005-2007 řadu zajímavých výstavních projektů, nesených v konceptuálním duchu. V realizacích jako „Koncept a percepce“ v rámci Mezinárodního bienále současného umění Národní galerie v Praze, „Type A – Type B“ v Pelléově vile, „Dvojitý salchov“ v Galerii XXL v Lounech, „Participační metoda No. 2“ v Moderní galerii AVU či v projektech uskutečněných v zahraničí (např. „Seated Figure“, National Gallery of Australia; „Intuition No. 1“, „Optimum Portrait“, Canberra, Australia) poukázala na osobitost a jedinečnost díla determinovanou kontextem. Svým posledním příspěvkem „Cildo Meireles“ se skupina roku 2007 zařadila mezi finalisty ceny Národní galerie „333“. Již zde bychom mohli uvažovat o termínech jako interpretace, apropriace, aproximace, apod., jichž se Štefan Tóth ve své tvorbě dotýká.

V současné době představuje Tóth projekty „Apropriace II“ v Galerii Jelení a „Der Spielplatz“ v Galerii Michal’s Collection.

V Apropriaci II. jde o obrazový cyklus inspirovaný plátny malíře, jehož snad ani není třeba představovat – Neo Raucha (1960). Jeho výstava v Rudolfinu (2007) Tótha podnítila k vytvoření souboru šesti pláten, které k ní odkazují, ale zároveň jsou svébytným celkem (posledním obrazem s názvem „Konspiration“ a podtitulem „Neo Neo“ je černý monochrom, v němž se Rauch již jakoby vytrácí). Pointa cyklu spočívá mimo jiné v radikální změně měřítka: Tóth Rauchovy obrazy zmenšil do kabinetního formátu (35,5×25,5 cm), čímž se z nich paradoxně stal až jakýsi „schwaigerovský žánr“. Na druhé straně tu dochází ke gradaci výrazu, dokazující, že narace nemusí vždy vynikat ve velké ploše.

Realizace „Der Spielplatz“ reaguje na dílo německého umělce Martina Kippenbergera (1953-1997). Její střed tvoří prostorová instalace, vztahující se k jeho „sociální asambláži“ „The Happy End of Franz Kafka’s Amerika“ (1994). Touto instalací, skládající se z rozsáhlého souboru kancelářských stolů a židlí, rozmístěných na povrchu připomínajícím hřiště, navazuje Kippenberger na nedokončený román Franze Kafky „Amerika“ (původní Kafkův název je však „Der Verschollene“ – „Nezvěstný“). Dodává mu paradoxní „happy end“: je to scénické představení masového přijímacího pohovoru, alegorie hypermoderní totalitární společnosti a byrokratismu.

Štefan Tóth vyšel z Kippenbergerovy poznámky, že je logické, když si sám divák při pohledu na toto dílo doplňuje své příběhy a významy k jednotlivým nábytkovým souborům. Vytvořil vlastní sestavu, která je též kompilací nalezených i sestrojených židlí, stolů, knihoven apod., avšak na rozdíl od německého umělce nepracuje s historií těchto předmětů. Zdůrazňuje vizuální, estetickou rovinu bez pevně stanoveného příběhu či události.

Vystavené obrazy dokládají autorův paralelní zájem o „klasické médium“. Představují nejen komentář k instalaci, ale malířský záznam procesu – procesu přetváření informace z dokumentace na vizuální „echo“. Tóth pracuje se záznamy výstav Martina Kippenbergera, transformuje je v nové vizuální události, které na ty původní mohou i nemusí poukazovat.

Rea Michalová