Natvrdlí

Karel Jerie, MICL, Lukáš Miffek, Jaroslav Valečka
Kurátorka projektu: Rea Michalová

Když v listopadu roku 2000 švýcarský teoretik umění Dr. Bernard Coty spolu
s malíři Karlem Jerie a Lukášem Miffkem zformulovali manifest „Budoucnost
patří Natvrdlým“, nešlo o vytvoření nové umělecké skupiny, ale o zaujetí
určitého uměleckého postoje. Programové prohlášení obhajovalo klasickou
malbu ve chvíli, kdy se mohlo zdát, že je již neaktuálním způsobem uměleckého
vyjádření, ve srovnání s progresivitou nových technologií, „čistotou“
konceptuálních přístupů nezatížených „formalismem“, ve srovnání
s performancemi a instalacemi, propojujícími vizuální a světelné efekty apod.
Tvrzení některých současných teoretiků o tom, že klasický závěsný obraz
pozbyl svého oprávnění a že „Pegas malířů chcípl podvýživou“, jak v souvislosti
s obdobnými diskuzemi o zániku obrazu ve 20. letech v rámci meziválečné
avantgardy proklamoval Adolf Hoffmeister, se nenaplnila. Malba přestála svou
proklamovanou smrt, je „dítětem, které přežilo svoji interrupci“ (O. Malá – K.
Srp, in: Perfect Tense / Malba dnes / Painting Today, Praha, 2003, s. 5). Obraz
se stává „obrazem po obraze“, má v sobě i přes klasickou formu zakódovanou
zkušenost z mediálního světa a současného dění. Tyto nové kontexty nemůže
skrýt ani popřít. Je platformou pro aktuální tvůrčí sdělení a umělecká zkoumání
a i v konfrontaci s razantnějšími výtvarnými médii se díky své přesvědčivé
podobě dokáže zásadním způsobem uplatnit a diváka zaujmout, podmanit si ho,
poskytnout mu jiné dimenze pro kontemplaci. Malba disponuje širokospektrým
výrazovým i tématickým slovníkem, v jehož rámci se umělec může kreativně
vymezovat k její tradici a naplňovat ji novými obsahy.
V roce 2009 zakládající členové „Natvrdlých“, vzhledem k dlouhodobému
pobytu Dr. Cotyho ve Švýcarsku, mě požádali o kurátorskou spolupráci a
oslovení dalších autorů, kteří by svým dílem a uměleckým postojem souzněli
s ideovým programem manifestu. Je založen na myšlence tolerance, volnosti
projevu a „nestydaté natvrdlosti“ (Dr. B. Coty). Na „natvrdlém“ trvání na radosti
z malířské práce, na „natvrdlé“ závislosti předstoupit před bílé plátno, cítit
vůni barev, štětci se ho dotýkat a dát průchod své tvůrčí vizi, bez ohledu
na trendovost a v uvědomění si relativity obecných soudů. Manifest je koncipován
s příznačnou nadsázkou a humorem, ale nevylučuje ani asociaci k možné
kontinuitě v našem uměleckém prostředí (Tvrdošíjní – Tvrdohlaví – Natvrdlí).
Trvalo téměř deset let, než myšlenka Natvrdlých, která neztratila na aktuálnosti,
dospěla ke svému naplnění formou výstavního projektu. Premiérou byla výstava
v reprezentativních prostorách Galerie Obecního domu v Opavě (OKO -
Opavská kulturní organizace) v lednu 2011. Jako druhý, originálně koncipovaný
projekt následovala výstava v pražské Galerii Michal´s Collection na přelomu
března a dubna 2011. Seskupení se ustálilo jako silná a vyhraněná malířská
čtyřka v autorském složení zakládajících členů Karla Jerie a Lukáše Miffka a
nově přizvaných umělců MICLA a Jaroslava Valečky, kteří se s programem
Natvrdlých velmi dobře ztotožnili. Jak o sobě říká MICL: „Už léta si připadám
natvrdlý a teď se to konečně ukázalo jako výhoda.“
Karel Jerie (1977), MICL (1969), Lukáš Miffek (1978) a Jaroslav Valečka
(1972) svým dílem obhajují pozice figurativní malby a rozvíjejí tradici
poutavého obrazového sdělení. Nalezli si vlastní tvůrčí prostor spíše v intuitivní
rovině než v oblasti spekulace. Malují obrazy, které svou existenci opravňují jen
samy sebou. Jejich zobrazivá, obsahová, narativní malba je projevem kontinuity
s určitými tendencemi českého moderního malířství, například s proudem
české grotesky od 70. let 20. století, s tvorbou členů skupiny „Normal“ (J.
Knap, M. Kunc, P. Angermann), založené roku 1979, s žánrem fantaskních
bytostí a pohádkových příběhů, rozvíjeným již od počátku 19. století, se
symbolistní mystikou na pomezí reality a snu, s novodobým vývojem komiksu,
v souladu s percepcí a senzibilitou každého tvůrce. Zároveň ve své individuálně
rozlišené tvorbě reagují na postmediální dobu, odhalují nové souvislosti a nové
emocionální rozlohy. Integrují viděné do svých estetických a myšlenkových
představ. Vnější svět filtrovaný skrze vnitřní formuje jejich uměleckou
výpověď. Jejich bohatá imaginace se snoubí se schopností jasně a přesvědčivě
formulovat svou myšlenku. „Natvrdlí“ jsou zajedno s Ernstem Hansem
Gombrichem, který napsal, že kdyby umělec vytvořil zcela nový jazyk, nikdo by
mu vlastně nerozuměl.

Karel Jerie (1977)
Jedinečnost výtvarného díla Karla Jerie se manifestuje v bravuře malířského
podání a v jedinečné kreslířské virtuozitě, která je neodmyslitelně spjata s jeho
komiksovou tvorbou. Stylová vyhraněnost autorovy figurativní malby spočívá
v jeho neomezené invenci a ve schopnosti transponovat ideu do fantaskního
příběhu na pomezí reality a fikce. Maluje fascinující výpravné „story“ o osudech
novodobých hrdinů, démonů, supermanů, mutantů, dinosaurů, imaginárních
bytostí, inspirovaných sci-fi filmy a počítačovými hrami. Pro tuto výstavu
speciálně vytvořil nové obrazy s tématikou jezdců a letců jako pokračování
cyklu „Dinosauři“ (2009-2011), v němž přenáší prehistorii do fantastického
univerza budoucnosti.

MICL (1969)
MICL je ve svých obrazech „básníkem“ reality, zobecňuje ji, ozvláštňuje ji svou
bohatou invencí a smyslem pro humor a nadsázku. Jeho tvorba se větví do dvou
linií, barevné a zlato-černé. V cyklu „zlato-černých“ obrazů („zlatou“ barvu
tvoří světlá neapolská žluť), který je polohou „splínu“ či „noci“, mu redukce
barevnosti umožňuje pracovat „sochařsky“, objemově a současně zachytit
vratkost lidského snažení dosáhnout „Nové Arkádie“. Buduje mýtické vesmírné
stanice omývané oceánem, utopická města a vize krajiny, kde zázraky jeho
fantazie překračují všední skutečnost.

Lukáš Miffek (1978)
Lukáš Miffek nahlíží na svou tvorbu spíše jako na hru, nikoli jako na přesnou
transkripci skutečnosti a zachycení reálných vztahů. Jeho malířská symbolika
nemá fixní význam, obraz je souhrou vícerých možných interpretací v různých
významových rovinách. Aspekt hříčky, nadsázky, humoru, ironie je patrný nejen
z děl samých, název obrazu je často klíčem k jeho transponované interpretaci.
V procesu svého kreativního myšlení laboruje s principem neočekávaných a
náhodných vztahů. Je fascinován souvztažností uvěřitelného a neuvěřitelného
světa kolem nás. Ve vystavených obrazech fabuluje „mini-příběhy“ odehrávající
se v „luftu“, jitří naši fantazii i základní smysly a přiznává svou zálibu ve
starých autech.

Jaroslav Valečka (1972)
Jaroslav Valečka ve své tvorbě sugestivně zachycuje magické kouzlo krajiny a
koloběhu života v ní. Přírodní scenérie má v jeho podání baladické, zádumčivě
melancholické, někdy až hororovité ladění. Stává se mu „jevištěm“, kde se
odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné
a nevyslovitelné. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy.
Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů,
krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje
vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu. Dominantní úlohu
hraje tlumená barevnost s vypointovanými světly. Paralelně rozvíjí figurální
téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince, jeho duševních stavů
a rozpoložení. Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám
i smrti. Na plochu plátna vnáší ticho kontemplace i vnitřní žár expresivní
obsahovosti.

Budoucnost patří Natvrdlým

Výňatek z textu zakládající listiny:
„Obraz je mrtev. Není snad ani možné, že se ještě dnes na počátku třetího
tisíciletí najdou „umělci“, kteří malují obrazy. Co je k tomu vede? Copak si
neuvědomují, že budoucnost patří novým médiím?
Copak jim nedošlo, že performance a happening mají silnější dopad na
divákovy emoce?
Copak nerozpoznali koncepční čistotu konceptu?
Copak si vůbec nevšimli, že současné umění se ubírá úplně jiným směrem?
Copak jsou opravdu tak natvrdlí?
Nabízí se jediná odpověď. Ano! Natvrdlí jsou všichni, ale jenom hrstka si to
dokáže přiznat.“
Bernard C. Coty, v Praze, listopad 2000
www.natvrdli.eu

Umělci:
Mg.A. Karel Jerie
Narozen 16. 3. 1977 v Praze

1999-2005 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. A. Střížka, ateliér
prof. M. Rittsteina
Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a zakládajícím členem občanského
sdružení na podporu komiksu Seqence

Mg.A. Michal Novotný
Narozen 20. 2. 1969 v Brně

1990 -1997 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. J. Načeradského,
ateliér prof. K. Nepraše a ateliér prof. J. Davida

Mg.A. Lukáš Miffek
Narozen 17. 3. 1978 v Praze

1999-2005 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. A. Střížka, ateliér
prof. M. Rittstein
Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes

Ak. mal. Jaroslav Valečka
Narozen 27. 10. 1972 v Praze

1991-1998 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér prof. J. Sopka
1994 Vestlandes Kunstakademi, Bergen
1995 Staatliche Kunstakademie, Karlsruhe
1996 Royal Academy, Rotterdam
Je členem skupiny „Prague stuckists“

Kurátorka:
PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
Narozena 11. 3. 1980 v Praze

1998-2003 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor dějiny umění
2003-2007 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor dějiny umění,
postgraduální studium

Od 2008 kurátorka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v
Praze

Je členkou Association internationale des critiques d’art (AICA), Sdružení
výtvarných kritiků a teoretiků, Uměleckohistorické společnosti v českých
zemích, Spolku výtvarných umělců Mánes

Permalink | June 12th, 2011