Obrazy ze Šáreckého údolí
„Jsi v zahradní restauraci kdesi na okraji Prahy, na stůl růže ti dali a ty se díváš na berušku jak v růži cizopasí, posloucháš jak v dáli Češi písně zpívají.“ To napsal Guillaume Apollinaire ve své sbírce Pásmo v roce 1912. Tehdy navštívil Prahu a přáteli byl pozván i do blízkého Šáreckého údolí.
Na začátku 20. století to bylo velmi vyhledávané výletní místo. Z Prahy nebylo daleko a lidé té doby ještě nejezdili na své chaty a chalupy koncem týdne, jak je tomu dnes. Do Šáreckého údolí jsem se dostal poprvé v mých sedmnácti letech pěšky z Podbaby. Dokládají to mé dva lepty z r. 1953, „Přívoz v Podbabě“ a „Katovna“, pohled na dům na kopci na protějším břehu Vltavy. Také jsem maloval větší, asi metrový obraz s pohledem k místu, kde později byl postaven hotel Internacional. Obraz jsem dal do prodeje k panu Čermákovi, majiteli obchodu se starožitnostmi na nábřeží Legií na Smíchově. Moje maminka si tam někdy koupila nějakou drobnost. Obchod byl v suterénu činžovního domu, pouze o několik čísel dál, než jsme bydleli. Jestli se obraz prodal či ne, si již nepamatuji, ale potěšilo mě, že jsem uviděl mezi nabízenými obrazy i dva drobné realistické oleje od Mikuláše Medka. K Medkům jsem měl blízko i jinak. Paní Olga, žena Ivana Medka, bratra Mikuláše, mě učila na klavír. Byt jsme měli ve vedlejším domě, dívali se do oken navzájem a patřili jsme k tzv. inteligentním rodinám, které se v okolí v těžkých dobách komunismu ještě vyskytovaly. Potkával jsem zde i dceru Antonína Slavíčka, Evu Slavíčkovou – Medkovou, ženu generála Mikuláše Medka a matku obou dětí Mikuláše a Ivana.
Ale vraťme se k Šáreckému údolí. Chodil jsem často na pěší výlety tím směrem, líbila se mi Baba, zřícenina, snad vinného lisu se svým názvem i se svými romantickými skalami. Dalo se dojít odtud pěšky až do Divoké Šárky na místo starého slovanského hradiště. Údolím se rozsypaly jako korálky desítky samot a jejich poetické názvy se zachovaly dodnes. Konvářka, Okolka, Ctiborka, Svatojánka, Sanytrovka, Žežulka, Kuliška a mnohé další. Také bývalých mlýnů zde bylo několik. V jednom z nich se narodil Josef Mysliveček, skvělý muzikant, Il Divino Boemo se mu říkalo v Itálii. Maloval zde v okolí i August Piepenhagen. Ten si odtud nosil domů na Staré Město v Praze vyrýpnuté kousky mechu, které aranžoval a maloval podle nich svá kouzelná zátiší lesů a krajin. Pak je prodával v „Železných vratech“ Starého Města nebo u kostela sv. Jiljí v tehdejší Dominikánské ulici. Ve svém úvodu jsem pominul mnohem starší historii této lokality. Příběh o Ctiradovi a Šárce, který údolí dal i jméno, zhudebnil Zdeněk Fibich ve své opeře Šárka.
Kolem roku 2000 jsem získal v Šárce atelier. Zde pak vznikla celá řada obrazů, až se staly zcela souvislým cyklem mého pohledu na přírodu. Já sám do té doby pouze „městský“ člověk, najednou jsem začal jinak vnímat krajinu kolem sebe, její roční období a cykly její proměny od jara do zimy. To mě začalo přitahovat. Viděl jsem, jak stromy nasazují květy, jak lípa voní, jak ptáci všude kolem zpívají. Na dnešní výstavě ukazuji výsledky své současné malířské tvorby. Zdá se mi zcela zákonité, že po letech mého mládí a svých krajinářských začátků mě opět příroda přitáhla k sobě.
Guillaume Apollinaire ostatně v jiné části básně Pásma říká: „Pozpátku točí se rafie hodin v židovské čtvrti a ty brodíš se životem zpátky.
Rastislav Michal
Rastislav Michal
akademický malíř, grafik, ilustrátor ( 9. 6. 1936 Teplice v Čechách)
Studia: Vyšší škola uměleckého průmyslu /Výtvarná škola/ (1951-1955, obor grafických technik, prof. J. Vodrážka); Akademie výtvarných umění v Praze (1955-1961, obor portrétní a figurální malby, prof. A. Pelc, M. Holý, K. Souček); čestný rok na AVU (1962); stipendium Svazu výtvarných umělců v Praze (1963); stipendium francouzské vlády – roční pobyt v Paříži (1975). Člen SČVU (od roku 1961), UVU (od 1991) a čestný člen Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze (1996).
Autor je svými obrazy zastoupen: Národní galerie v Praze; Galerie hlavního města Prahy; České muzeum moderního umění v Praze; Památník národního písemnictví, Praha; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie umění Karlovy Vary; Západočeská galerie Plzeň; Galerie Vysočiny, Jihlava; Galerie Klenová; Galerie Roudnice nad Labem; Galerie umění Havlíčkův Brod; Okresní galerie Náchod; Oblastní galerie Liberec a další veřejné a soukromé sbírky v České republice a zahraničí.
Stálá expozice akademického malíře Rastislava Michala, Michal‘s Collection, je v Husově ulici 13, Praha 1.