Jakub Janovský
ALLE GEGEN ALLE
9. 12. 2011 – 8. 1. 2012
Výstava Jakuba Janovského „Alle gegen alle“ je vyústěním autorovy výtvarné tvorby zhruba za poslední dva roky. Na této rozsahem nevelké, avšak myšlenkově provázané kolekci se přesně odráží preciznost a sofistikovanost jeho tvůrčího přístupu. Základní teze a nosné prvky jeho díla se viditelně nemění, nicméně objevují se nové postupy, které působení na diváka nesmírně zintenzivňují. Také volba a propracování tématu mají dle mého názoru výrazně stoupající tendenci.
Hlavním výrazovým prostředkem Jakuba Janovského je intuitivní kresba, transponující na plátno tísnivé obsahy čerpané z nejhlubších sfér podvědomí, z halucinogenních snů a reminiscencí na dětství. Jakási autorova „alter ega“ se stávají aktéry tohoto jinakého, frapantního světa snových setkání. První dojem z „art brut“ je však porušen použitím rafinovaných metod při výstavbě děl. Autor neguje tradiční přizpůsobení se formátu a plátna pojímá jako přímé výstupy své vizuality. Jeho obrazy se nám tak jeví v tom vztahu formátu a rozlišení, jak je vidí ve své imaginaci on sám (nepoměr podrobností na velkých a malých formátech).
Neonově jedovatá estetika „zářivých“ obrazů evokuje barevnost absintového opojení, prohlubující delirantní atmosféru vize. Bylo by však chybou se domnívat, že malířova témata jsou pouhou ilustrací neuróz, obav a traumatických zážitků. I přes všechno zmíněné neklade Janovský na diváka tíhu deprese či neřešitelnosti problému. Jeho díla ústí do odlehčené atmosféry ve smyslu masopustního tance kostlivců, Halloweenu, pálení čarodějnic. Jsem mu osobně za toto laskavé východisko vděčná. Příliš tragická a bezvýchodná sdělení nám již život beztak naplňují.
Obraz „Kok“ z roku 2009 a obě plátna „Kolo kolo mlýnský“ (2011), která cyklus „alkoholických“, fluorescenčních maleb uzavírají, vynikají propracovaností syntézy imaginárního světa s realitou. Tyto dva obrazy se posouvají ještě dále rafinovaností a poučeností symboliky ve spojení s neobyčejnou lehkostí výtvarného zpracování. Autor má dokonalý cit pro rozpoznání okamžiku, kdy je dílo dokončeno a dosáhlo maxima výrazu. Závažnost vize osvobozuje akcent jeho ironického, černého humoru. Menší plátna, jakési polo-automatické záznamy jako ze skizzáře, působí přes svou svébytnost jako provázaný obsahový celek. V novém souboru maleb si pro sebe jako výrazový prostředek objevuje průhledný silikon, který mu umožňuje polo-kontrolovatelné vedení linie a vytvoření dalšího plánu, struktury. Z této řady se svou kvalitou výrazně vyčleňuje obraz „Mama“ (2011, majetek OGV Jihlava). Toto dílo (které bych patrně u kohokoli jiného vnímala jako velmi patetické) považuji za vrchol autorovy brilantní schopnosti nemít na obraze ani jeden přebytečný význam, ani jeden tah navíc. „Eter“ (2011, majetek OGV Jihlava), nejkoncentrovanější plátno cyklu, otevírající v tvorbě Jakuba Janovského nové obzory, mně svou formální i obsahovou naléhavostí asociuje umění budoucnosti po zkáze světa. Tento možný výklad mě velmi potěšil, zejména v souvislosti s přehnaně depresivní kampaní o apokalyptickém významu roku 2012.
Rea Michalová
Jakub Janovský
narozen roku 1984 v Jihlavě
2004-2010 Akademie výtvarného umění v Praze (Ateliér kresby prof. Jitky Svobodové)
Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, soukromé sbírky v Čechách a v zahraničí