Aleš Brázdil
NIKDO MNE NEMÁ RÁD
15. 2. – 15. 3. 2012
Na výstavě s názvem „Nikdo mne nemá rád“ představuje svou nejnovější tvorbu Aleš Brázdil, výrazný talent z ateliéru klasické malby profesora Zdeňka Berana, kde absolvoval roku 2009. Svým dílem se řadí do proudu současné, přehodnocené figurace. Formálně zhodnocuje realistické výrazové prostředky a na pozadí intimity rozehrává příběhy, zdánlivě každodenní a každému nějak známé, v nichž NĚCO JE TROCHU JINAK.
Autor vidí skutečnost skrze filtr své percepce, nahlíží na svět kolem sebe jako na zvláštní místo, specifický velmi odcizený vesmír, v němž se ze všech sil snaží najít pevný opěrný bod. Ulpívá tvůrčím pohledem na věcech důvěrně známých a zpodobňováním nejbližšího okruhu lidí, témat a situací usiluje prorazit nápor snových vizí a absurdního pocitu reality. V některých motivech záměrně deformuje perspektivu a vžité zkratky. Jinde působí temná atmosféra jeho vidění a způsob, kterým prezentuje svůj model v banálně nesmyslných nebo životně nevyhraněných pózách. Jeho stylizaci vnímám v pravém slova smyslu jako postmoderní.
Nemyslím si, že prvotním záměrem umělce je vyvolat v nás existencionální nejistotu, respektive beznaděj. Spíše jsem přesvědčena o tom, že Aleš Brázdil nám zprostředkuje exkurzi do jednoho z možných alternativních světů jako naléhavou připomínku po vzoru Kafkova „Procesu“ nebo prací George Orwella. Je však překvapující, jakým úměrným, až minimalistickým způsobem svému univerzu vládne. Na místo expresivních rejů goyovských přízraků či panoptikálních příšer konfrontuje nás s realitou JEN NEPATRNĚ JINOU. Je to jako pocit, když se probudíme z mírně temného snění.
Shrnutě řečeno, Brázdil osciluje mezi reálným a ireálným. Na figury nahlíží jako na objekty. Pracuje se záměnou významů. Zachycuje těžko uchopitelný pocit a atmosféru, aby divák ztrácel půdu pod nohama a hledal klíč k dešifrování obrazu. Tlumená, monochromní barevnost dodává zachycení JINÉ SKUTEČNOSTI ještě na naléhavosti.
Jsem si jista silou autorových prací, jejich originalitou a nepopiratelnou uměleckou i myšlenkovou nadstavbou. Aleš Brázdil se touto výstavou prezentuje jako citlivý a enormně vnímavý tvůrce, jehož výpověď o světě stojí za prožití.
Rea Michalová
Aleš Brázdil (1983)
2003-2009 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér klasické malby prof. Zdeňka Berana
2011 Something Else (S Janem Gemrotem), Galerie Dea Orh, Praha; 4, Galerie Kotelna, Říčany
2010 Bambini di Praga, Kunstverein Graz, Regensburg; Strašáci, Chemistry Gallery, Praha
2009 Artikulace, Galerie Diamant, SVU Mánes, Praha; výstava Paint, Šumperk; Diplomanti AVU 09, Veletržní palác, NG Praha
2008 AVU 18, Veletržní palác, NG, Praha; Defenestrace, Galerie Novoměstská radnice, Praha; Galerie NOD, výstava v rámci
festivalu Zlomvaz, Praha
2005 Sonda 2, Galerie Anderle, Praha
2003 Salon mladých, Galerie Atrium, Praha; prostory VŠVH, Praha
2000 VŠVH – skupinová výstava studentů, Praha
Zastoupen ve sbírkách
Národní Galerie v Praze; Nadace Jany a Milana Jelínkových; Artbanka, Museum of Young Art, Praha; soukromé sbírky