MAREK SLAVÍK

TUŠENÁ EXISTENCE NEVIDITELNÉHO
16. 1. – 10. 2. 2013

Marek Slavík se po roce prezentuje v Galerii Michal´s Collection novým, fascinujícím obrazovým cyklem, nazvaným „Tušená existence neviditelného“ (2012). Pustil se v něm opět do monumentálních formátů, v nichž jednoznačně potvrzuje svůj jedinečný talent schopností brilantního malířského vyjádření bez jakéhokoli zaváhání. Zároveň nám poskytuje náhled do svého tvůrčího procesu v obrazech středních rozměrů i menších „skizzách“, v nichž je jeho výtvarný záměr vždy již precizně vyhraněn a které charakter studií jednoznačně překračují. Vystavený soubor navazuje na autorovy předchozí obrazy s abstrahovanou plastickou hmotou, symbolizující nevědomí (podvědomí), která zvláštním způsobem koexistuje se zachycenými postavami. Autor vysvětluje svůj výtvarný záměr slovy: „Témata výjevů mají za cíl částečně divákovi rozkrýt bizarnost a neuchopitelnost podvědomí, kde se celá řada vjemů snoubí v jednom uceleném obrazovém celku. …Hmota pojímající figuru ztělesňuje celé podvědomí jako amorfní celek, obsahující veškeré pocity, obavy, stres a neschopnost čelit situacím v normálním životě. Zároveň přináší jakési vnitřní uspokojení, jež je patrné na figuře, která je touto hmotou obtáčena a pojímána. Odrážejí všedně zažívanou realitu ve zcela pokřiveném a posunutém nadhledu a zobrazují podvědomí jako kompilaci reálných a surrealistických pocitů a představ.“ Kromě výše řečeného obsahuje obrazový cyklus několik skrytých významů, které bych chtěla částečně rozkrýt, protože se domnívám, že autorova inspirace je poněkud složitější. Celková forma ztvárnění mně nejasně připomínala 70. léta. Při bližším zkoumání jsem opravdu objevila odkaz na plátna Roye Lichtensteina (1923-1997), na nichž sice americký pop-artista zpracovává dvourozměrnou podobu hmoty barvy, ale přesto je výsledné vyznění děl v tomto prvku nápadně podobné. Zmíněný soubor Lichtensteinových obrazů patří k méně známým, a proto se domnívám, že Slavíkova inspirace nebyla přímá. Dle mého názoru má jeho pojetí hmoty více společného s 3D grafikou než s inspirací jinými umělci. Slavík dosáhl neobvyklého a sofistikovaného efektu, kdy hmota, abstraktně proplouvající prostorem bez viditelného zakotvení, nepůsobí nijak těžce nebo nepatřičně. V této mistrné ukázce využití technologií a způsobů vnímání dnešního diváka vidím jednu z malířových velmi silných stránek. Jeho použití jediné rekvizity – brýlí – reminiscenci na 70. léta umocnilo. K uzavření této asociace lze dodat, že v té době někteří autoři propojovali lidské tělo a fantaskní rekvizity obdobným způsobem.

Dalším pozoruhodným prvkem, který mě zaujal, je umělcovo zpracování figury. Ať už vědomě či nevědomě, pojímá tělo velmi formálně, až akademicky. Toto pojetí kontrastuje s výrazem obličeje, kdy je malíř k modelu téměř kritický. Přesto mám pocit, že obrazový soubor „Tušená existence neviditelného“ podněcuje více k pocitovému vnímání, než k hledání skrytých psychologických významů.

Stejně jako největším trikem „Pána temnot“ bylo přesvědčit lidstvo o své neexistenci, uvádí nás Marek Slavík svými mistrnými obrazy v iluzi, že malování je snadné.

Rea Michalová

MgA. Marek Slavík /1982/

2002 - 2008 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství prof. Zdeňka Berana)

Autor realizoval řadu samostatných i kolektivních výstav, je zastoupen v mnoha významných sbírkách u nás i v zahraničí.