Jan Gemrot
UVNITŘ / INSIDE
5. 6. – 5. 7. 2013
Aktuální výstavní projekt Jana Gemrota (1983), který se od doby studií na AVU v ateliéru klasické malby prof. Zdeňka Berana zařadil mezi elitu současné umělecké scény, nese název UVNITŘ. Se zbrusu novými (a velmi „vybroušenými“) díly, stavějícími formálně do popředí bravurní hyperrealistický detail či expresivní akcent, mapuje vnitřní vztahy a vazby mezi realitou a vnímáním. Za stěžejní dílo považuji obraz „Transport“, který shrnuje celou koncepci této prezentace. Velmi jemnou, hravou formou tu autor zachycuje odcizení a globální neodpovědnost společenského povědomí, a to „edukativním“ stylem (inspirovaným populárně-naučnou ilustrací, kterou obdivoval již ve svém dětství), jenž ostře kontrastuje s ponurostí a závažností jeho sdělení. V průběhu doby došlo k posunu v realitě globálních hrozeb, takže místo tankeru Exxon Valdez se projevuje spíše živým nebezpečím, které „méně vyvinuté“ kontinenty mohou pro společnost znamenat. Tuto změnu reflektuje Jan Gemrot téměř nevědomky a s jakousi dětskou zasněností. Přesto je jistá pochmurnost a strnulost jasně patrná a ještě umocňuje již tak velmi intenzivní dojem. Autor se tak staví do opozice proti zcela konkrétně zaměřeným sdělovacím prostředkům a situaci podává v jakýchsi záměrně unylých podobenstvích.
Další fazetu tohoto cyklu představuje monumentální portrét australského futuristického performera Stelarca (1946). Je to svým způsobem taktéž ironická prezentace umělce, který své představení kromě nepatrných změn ponechává po téměř 30 let strnule neměnné, „zakonzervované“ jak v poselství, tak ve výrazu. Vidím v tom jisté memento ve smyslu vývoje a změn, které jsme schopni ovlivnit.
Velmi mě překvapilo, že Jan Gemrot, v nejlepším slova smyslu klasický malíř, využívá velmi sofistikovaně metody „fázové instalace“. Tento konceptuální rys mi autor vysvětlil i jako inspiraci scénografií filmu Larse von Trier „Dogville“ (když jsem o tom později přemýšlela, napadl mě ještě jeden filmový počin, Petera Greenawaye z roku 1989). Osobně jsem tímto prohloubením velmi potěšena, protože dodává dílům Jana Gemrota nové, umně zašifrované významy.
Abych propojila tyto dvě paralely, chci zdůraznit, že způsob podání obsahu technických soustav odkrýváním a zakrýváním vnějšího pláště je v dnešní době 3D-prezentací a interaktivních rozhraní stejně „stará škola“. Avšak uvědomme si míru a význam tohoto „zastarání“ (kolik informací jsme schopni vnímat a jak s nimi dokážeme nakládat?).
Rea Michalová