Temné hlubiny štěstí

Aleš Brázdil, Jan Gemrot, Martin Kámen, Ondřej Oliva, Róbert Palúch, David Saudek, Pavel Vašíček
20. 5. – 15. 6. 2014

Vernisáž v pondělí 19. 5. 2014 v 17 hod.
Úvodní slovo PhDr. Rea Michalová, PhD., kurátorka výstavy

Galerie Orlovna
Na sladovnách 1492, Kroměříž
www.galerie-orlovna.cz

„Kdo mluví o štěstí, má často smutné oči.“ Louis Aragon (1897-1982)
Výstavní projekt „Temné hlubiny štěstí“ prezentuje sedm významných autorů současné umělecké scény, kteří ve svých dílech zpracovávají existenciální téma „paradoxního štěstí“ dnešní doby. Aleš Brázdil, Jan Gemrot, David Saudek a Pavel Vašíček představují individuálně rozrůzněné malířské přístupy, sahající od hyperrealistické a realistické tvorby k expresivnímu, barokizujícímu výrazu a konceptuálněji zaměřené linii. Martin Kámen je tvůrcem aranžovaných fotografií. Objekty vystavují Ondřej Oliva a Róbert Palúch.
Projekt „Temné hlubiny štěstí“ reflektuje věčnou rovnováhu sil ve vesmíru. Zrcadlí fakt, že oba extrémy jednoho děje se nalézají ve stejném bodě v časoprostoru. Zánik je současně vznikem, okamžik štěstí je zároveň momentem hrůzy. Tento přírodní i filozofický, snad jediný všeobecně platný princip, představuje jednu z možných cest k pochopení vlastní existence. Přijetím takového poznání se stáváme samostatnou entitou anebo, snad lidově řečeno, dospělým jedincem. Schopnost prožívat štěstí je spjata se schopností snášet jeho ztrátu a s ní spojenou bolest, což ve své jednotě vyjadřuje hlubiny lidské osobnosti.
V posledních letech se vědci soustředili na otázku „více blahobytu, avšak nikoli více štěstí“, neboť ačkoli se v posledním půlstoletí mnohonásobně zlepšily životní podmínky, lidé se šťastnějšími nestali. Přímo úměrně k tomu, jak v hyperkonzumní společnosti trh stále lépe uspokojuje osobní potřeby, vzrůstá nespokojenost jedince se sebou samým. Gilles Lipovetsky příznačně hovoří o „paradoxním štěstí“. Dnešní člověk ve svrchované míře konzumuje k oslnivosti dovedený spektákl o štěstí celebrit. Tradiční logiku zastírání nahrazuje ostentativní předvádění výjimečných podmínek a zdánlivého štěstí. Avšak za „třpytivou“ podívanou se otevírají nedozírné propasti… Štěstí jako společenský ideál se začalo prosazovat již na počátku 20. století, ale v hierarchii hodnot a ve společenských normách mu bylo přiřknuto až druhé místo, podrobeno vyššímu řádu morálky a povinnosti. Ve druhé polovině 20. století rozložila logika masové spotřeby mravoučná kázání a ustavila kulturu, v níž štěstí vítězí nad morálním kodexem. „Štěstí anebo nic“. Z mého pohledu, je-li štěstí stavem, kdy naše potřeby jsou beze zbytku naplněny, patří mezi ně zajisté i morální zadostiučinění.
Toto filozofování bych zakončila slovy: „Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“ Karel Čapek (1890-1938)
Rea Michalová

Aleš Brázdil /1983/
2003 – 2009 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana)

Jan Gemrot /1983/
2002 – 2008 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana)

Martin Kámen /1982/
2003 – 2008 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér Nová média II. Veroniky Bromové)

Ondřej Oliva /1982/
2005 – 2010 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér Sochařství I. Jaroslava Róny)

Róbert Palúch /1985/
2004 – 2010 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér Sochařství I., 2004-2005 prof. Jan Koblasa, 2005-2010 Jaroslav Róna)

David Saudek /1966/
1991 – 1997 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství prof. Stanislava Kolíbala, Ateliér nových médií prof. Michaela Bielického)

Pavel Vašíček /1979/
2000 – 2006 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana)