Pavel Forman

BOHA-TIER
19. 2.– 18. 3. 2016

Pavel Forman (*1977) je nepochybně jedna z největších nadějí současné české výtvarné scény. Skutečnost, že na jeho jméno nejsme možná dosud tak uvyklí, jako na jiné autory jeho generace, je dána dvěma okolnostmi. Je to jednak ojediněle širokospektrým charakterem jeho talentu, díky němuž suverénně a nenuceně překračuje hranice klasického závěsného obrazu směrem ke street-artu, site specific instalacím, konceptuálním projektům či projektům na pomezí umění a vědy. Sám říká: „Demytologizuji poslání malíře…, ale jsem rád, když je finálním produktem ‘malba’…“ Druhou a hlavní příčinou je autorova povaha světoběžníka, vyznačující se odvahou a vytrvalostí, vlastnostmi, které mu pomohly k úspěšnému prosazení se v zahraničí. Rodák z Bruntálu Pavel Forman absolvoval mimo jiné Universität der Künste v Berlíně, v německé metropoli žil řadu let. Kromě toho pobýval na stipendijních pobytech v Dánsku, Litvě, Holandsku a Spojených státech amerických, kde později i vyučoval. Autor je „muž mnoha tváří“, všestranně vzdělaný a nadaný (doplňme, že se také podílel na vydání několika básnických sbírek). Dokládají to ostatně i tituly, kterými se pyšní: Mgr. M. A. Pavel Forman, PhD. To by však nemuselo mnoho znamenat, kdyby jeho výtvarná tvorba nebyla tak výrazově silná a „opravdová“, nabitá poutavými, mnohdy i provokativními obsahy. Forman má mimořádnou schopnost se hluboce ponořit do tématu, reagovat na konkrétní podnět, prostor, vyvinout enormní tvůrčí nasazení.

Přestože autorova výtvarná forma vychází vizuálně ze street-artu (používá často metodu air brush přes šablony, lepicí pásky atd.), jeho obrazy jsou myšleny velmi expresionisticky. Je mistrem velkoformátových kompozic, v nichž rozehrává tuto vygradovanou expresi tváří a gest. Na rozdíl od jiných ze street-artu vycházejících autorů si nemusí „vypomáhat“ lettristickými prvky, neboť i ohromující, monumentální plochu (autorova obrazová realizace na Mezinárodním bienále současného umění v Národní galerii v Praze v roce 2005 měla délku 16 metrů!) dokáže účinností výrazů a dynamickou kompoziční skladbou vyladit na „nejvyšší výkon“. Některé obrazy bezesporu asociují formu velkých propagandistických plakátů. V nejnovějších, rozměrově „umírněnějších“ dílech lze sledovat posun ke scénám „intimnějšího“, jemně hororovitého ladění s prohloubenějším prostorovým působením. Pavel Forman vytvořil soubor panoptikálních scén, které diváka uhranou expresivními deformacemi, zdůrazňujícími psychologičnost pojetí, přeludnými barevnými kontrasty a teatrálním nasvícením. Tento svět „temných pohádek“, jakási soudobá analogie příběhů od bratří Grimmů či Hanse Christiana Andersena, určitě stojí za prožití.

Rea Michalová