Roman Franta
JINÁ LÁSKA
Galerie 21. století
1. – 31. 12. 2011
Tvorba Romana Franty, jednoho z předních představitelů umělecké generace nastupující v 90. letech, se vymezila přesvědčivou formulací vlastní výtvarné cesty, rozehráním bohaté imaginace a citovým, nekomplikovaným vyjádřením myšlenky. Reflektuje jeho zájmy o přírodu, sport, hudbu, aktuální politická a společenská témata. Na problematiku vztahů, ať už mezilidských, nebo „jiných“ (souvislosti mezi různými skutečnostmi, mnohdy nečekané), se zaměřil na výstavě příznačně nazvané „Jiná láska“. Ve všech ohledech je potvrzením autorova bytostného sklonu k experimentaci se širokou škálou výrazových prostředků, k citlivému kolorismu a k interpretacím prodchnutým mírnou nadsázkou, nadhledem, lehkým humorem a ironií, ale i pokorou. Vnitřní koherence vystaveného, nejnovějšího obrazového cyklu však může naznačovat i příklon k daleko sofistikovanějšímu pojetí. Oproti dosavadní tvorbě, opírající se o struktury a „arcimboldovskou“ hru se symboly, významy a citacemi, aktuální soubor jde dále zejména v propracovanosti a provázanosti celkového konceptu. Překvapí, že autor drží své jinak velmi bohaté emoce na uzdě, je ve výtvarném projevu střídmější, vytříbenější. Domnívám se, že jeho osobní laťka se posunula touto výstavou ještě o úroveň výš.
Expozici dominují ústřední plátna „Máme se rádi“ I a II, „Dlouhá cesta“, „Manželský sandwich“ a „Torzo (-Ideál)“. Na obrazech „Máme se rádi“ I a II jsou brouci transponováni do daleko přátelštější, laskavější, poetističtější roviny (což možná u hmyzu zní zvláštně, ale vzpomeňme si též na Ondřeje Sekoru). Souvisí to i s přehodnocením barevné škály do pastelových a sladce optimistických tónů. Druhé z těchto děl uvozuje celou sérii komorních formátů, na nichž jednotlivé pastelové odstíny skýtají podklad pro rafinované ženské akty, tvořené subtilní hmyzí strukturou. Jsou pojednány abstrahovaněji, distinguovaněji, s velkým intelektuálním odstupem. Další stěžejní plátno, „Dlouhá cesta“, zachycuje množství fazet, které život přináší, a jejich reflexi na bytostech, jež danou realitu žijí. „Manželský sandwich“ je organickou drúzou, metaforou láskyplného partnerského propojení, vytvářející barevný svět sám pro sebe. V dalším obrazovém celku Roman Franta propojuje s nadhledem a nadsázkou téma ladných ženských figur s odkazy na umělecká díla a osobnosti světové umělecké scény (díla německého sochaře Stephana Balkenhola, malíře a sochaře Jörga Immendorffa, Švýcara Uga Rondinone, ad.). „Antická“ série, naznačená nejprve v několika svěžích akvarelech a završená monumentálním „Torzem (- Ideálem“), představuje rozvinutí úvah nad otázkou dokonalosti a nedokonalosti nejen tvarů, ale i významů. Brouci nově provazují barevné plochy skládané jako mapy a struktury. Na malované ženské torzo navazuje originální trojrozměrný objekt, který rozvíjí tutéž ideu.
Nové obrazy Romana Franty jsou nositeli pozitivních emocí. Slovy autora: „Když je ten svět v současné době takovej podivnej, nevyzpytatelnej, tak proč se nemít rádi“.
Rea Michalová